Touch of lovers’ hands: ledna 2015

neděle 25. ledna 2015

Nejlepší počiny Stephena Kinga, část 1. - romány

Mainský autor Stephen King (S. K.) je mým nejoblíbenějším spisovatelem už od té doby, co jsem si v nějakých 14 letech přečetl jeho horor Řbitov zviřátek, o němž jsem na základní škole psal do čtenářského deníku. (A kde mi učitelka chtěla opravit nespisovaný název díla, který je však záměrem. V originále se jmenuje Pet Sematary čili hned několik překlepů ve slově "hřbitov".) Krátce na to jsem se dostal k výborné knížce Pavučina snů, kde se objevují mimozemšťané, kterým se hlavní hrdinové musejí postavit, a bylo mi jasné, že jen u těchto dvou Kingových počinů nezůstanu. Od té doby jsem z takřka 70 románů a povídkových sbírek přečetl více jak polovinu, přičemž další kusy na mě čekají v knihovně, a proto jsem se rozhodl sepsat žebříček 5 nejoblíbenějších knih a poté i 5 filmových adaptací, jež by podle mě měl přečíst/vidět nejen každý fanda tohoto šedovlasého, tlustými skly obrýleného spisovatele, ale i ti, kteří tíhnou k hororům a temným příběhům či mají rádi kvalitní filmovou podívanou.

V prvním článku se podíváme na mou oblíbenou pětici románů, v tom následujícím na pětici nejlepších filmových adaptací. Tak pojďme na to.

TOP 5 KNIŽNÍCH POČINŮ

5. Dallas 63 (11/22/63) [rok vydání originálu: 2011, česky: 2012]

Co by se stalo, kdyby neproběhl atentát na sympatického a lidmi oblíbeného prezidenta USA J. F. Kennedyho? Jaký by to mělo vliv na průběh studené války či války ve Vietnamu? To se pokoušel zjistit S. K. v tomto jen pár let starém románu. Hlavní hrdina objeví díru v časoprostoru a je schopný se dostat do roku 1958, 5 let před tento důležitý moment v dějinách. A je schopný se tam dostat opakovaně, vždy na stejné místo a ve stejný čas, čímž se vynuluje to, co se stalo při jeho poslední návštěvě. Jenže neví, že každou návštěvou vzniká něco jako paralelní historie, což není tak úplně v pořádku pro jeho realitu. Podaří se mu JFK zachránit? A pokud ano, bude svět opravdu lepší...?

4. Pod kupolí (Under the Dome) [rok vydání originálu: 2009, česky: 2010]

Další obrovský román, který má více jak 1000 stran. A co si budeme povídat, čím více má kniha S. K. stran, tím je zpravidla lepší. Všechny z tohoto žebříčku jsou pořádné bichle. Děj této se odehrává v jednom malém (klasicky vymyšleném) městečku ve státě Maine, z něhož se najednou nejde dostat pryč, protože jej ohraničuje neviditelná bariéra sahající jak pod zem, tak až kdoví kam do atmosféry. Lidé jsou uvězněni uvnitř - máme zde obrovské množství postav (v čemž King exceluje), které jsou hned na začátku hezky vypsány, aby se čtenář neztrácel - a musejí se poprat s touto novou, beznadějnou situací. Jak dlouho potrvá, než dojde k výtržnostem? Než začne docházet jídlo a pitná voda? A co hůř, než dojde v tomto uzavřeném prostoru kyslík?

(PS: Je podobnost se snímkem Simpsonovi ve filmu pouze náhodná? Kdo ví... PPS: Neplést se seriálem nesoucím stejné jméno, který se zrovna moc nepovedl a knize dělá ostudu.)

3. Svědectví (The Stand) [rok vydání originálu: 1978, česky: 1990]

Bylo těžké zvolit, které dílo půjde na 3., respektive 2. místo. Nakonec jsem umístil Svědectví o příčku níže, bylo to však těsné. Jedná se o syrový, tíživou atmosférou nabitý post apokalyptický román, kde lidstvo zahyne poté, co se vědcům v jedné laboratoři nepovede pokus a smrtící virus se od "pacienta 0" dostane během pár týdnů k valné většině populace Spojených států. Zbyde hrstka přeživších, kteří povedou boj o svůj život. Někteří budou totiž na pomyslné straně dobra - tam máme hned několik hlavních postav, které se postupně setkají -, jiní však pod vedením temného muže Randalla Flagga (tato postava se objevuje v různých podobách napříč Kingovou tvorbou) mají v úmyslu se zmocnit světovlády a skoncovat se všemi, kterým se nebudou jimi nastolená pravidla líbit. Kvalita je myslím srovnatelná s legendárdními post-apo / survival knihami Dnem trifidů (autor John Wyndham) či Malevilem (Robert Merle). V žádné navíc neběhají zombie, čímž zde máme originálnější zápletky. Svědectví navíc v češtině rovnou vyšlo ve formě rozšířeného vydání; to původní bylo zkráceno autorem z důvodu toho, že by to vydavatel jinak sestřihal sám - S. K. byl tehdy na začátku své kariéry a neměl takové jméno a postavení, aby si prosadil plnou délku. A to by byla škoda, čtenáři by tak utekla spousta dějů a rozšiřujících linií.

2. To (It) [rok vydání originálu: 1986, česky: 1993]

Podle mnohých nejlepší Kingův román (proč je u mě až #2, to zjistíte posléze). Klaun Pennywise dal jméno i jedné americké punk-rockové kapele. Potkat jej někdy v noci, bezpochyby si nadělám do kalhot. Pro popis děje si vypůjčím originální anotaci, přeci jen jsem tohle napětím, hrůzou, množstvím postav, dějovými liniemi a vybroušeným závěrem naplněné dílo už četl nějaký ten pátek zpátky.

"Hrůza v podobě démonického vraždícího klauna Pennywise se do Derry vrací každých sedmadvacet let. V roce 1957 se zkázu podařilo odvrátit skupině sedmi dětí, outsiderů, jimž se každý vysmíval. Koktající Bill, černoch Mike, obézní Ben, ukecaný Richie, astmatický Eddie, židovský chlapec Stanley a Beverly, dcera věčně opilého žebráka. Všichni už mají své životy, rozprchli se do všech stran, někteří jsou úspěšní, jiní ne. Musí se ale znovu setkat a splnit dávný slib, na který už zapomněli, z něhož však přesto mají podvědomě hrůzu. Po letech se vracejí do Derry, aby se s Pennywisem utkali ještě jednou. Jenom oni jsou schopni společnými silami, zlo sídlící v kanálech pod městem, porazit. Postupné rozpomínání s n minulost, která rozhodně nebyla harmonická, je bolestivé a parta bývalých dětí ví, že ve zkoušce, jíž se nemůže vyhnout, půjde o všechno..."

Je to vlastně jediný horor, který v žebříčku mám, ač je právě S. K. považován za jeho nekorunovaného krále. A neměl by uniknout opravdu nikomu, komu je tento žánr blízký. Těším se, až si ho jednou přečtu znova. Nejlépe po nocích, sám, v setmělém pokoji...

1. série Temná věž (The Dark Tower series) [rok vydání originálu: 1982-2004 / rsp. 2012]

Wow. Neskutečné dílo, které Kingovi zabralo, i když nepočítám doplňující díl z roku 2012, skoro 30 let život. Protože i první díl série s názvem Pistolník ležel nějakou dobu v šuplíku a trvalo, než jej dokončil. Sám autor tento svůj počin označuje coby opus magnum, tedy své vrcholné dílo. Mísí se zde žánry jako fantasy, dobrodružný román, sci-fi, post-apo, westernovka - sám (anti)hrdina je oblečen a vypadá jako takový poslední kovboj/pistolník, který celý svůj život zasvětil hledání pověstmi opředené Temné věže. Celá série se skládá ze 7, respektive 8 dílů, což v součtu dává vice jak 3700 (!) stran. Jednička je rozhodně nejslabší a sám jsem po ní váhal, zda pokračovat dál (a trvalo to snad rok). Dvojka, kde ústřední protagonista Roland Deschain potkává další postavy, s nimiž se zpřátelí, už je jiné kafe. Ti pak putují dále, setkávají se s různými překážkami a nebezpečenstvími, a přitom nasazují svůj život. Poslední díl je pak monstrózní vyvrcholení, které jsem četl jedním dechem, i několik stovek stran za den (taky jsem to měl za sebou raz dva). Samotný závěr jsem si musel přečíst opakovaně, tak nečekané rozuzlení jsem vážně nečekal a paf jsem z toho byl ještě několik dnů poté...

Tak se nelekněte většího počtu stran a slabšího začátku a vstupte do tohoto pustého, umírajícího světa - nebudete litovat. Kam se hrabe Pán prstenů :)

... a já se jdu vrátit k právě rozečtenému Kingovu románu s titulem Zhubni, který si na neoriginalitu také nemůže stěžovat.

Jonash

neděle 11. ledna 2015

Můj jídelníček

Na veganské stravě jsem z velké části už od loňského léta, kdy mi má drahá polovička začala vařit obědy, případně večeře, ale teprve ve druhé půlce listopadu jsem se odprostil i od vajíček, které jsem si čas od času dával. Chvíli na to, konkrétně 1. prosince 2014, jsem se rozhodl psát si jídelníček. Proto, abych věděl, jaká jídla se mi opakují nebo naopak jsem delší dobu neměl; dále z důvodu, abych měl základní přehled o nutričních hodnotách, tedy jestli se mi dostává dostatek bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny a všech potřebných vitaminů a minerálů. A o něj bych se dnes s vámi rád podělil.

Je mi jasné, že stále je v něm dost děr a není optimální. Luštěnin by mohlo být více, v prosinci se v něm často objevovaly chipsy - holt trochu závislost :) - občas místo celozrnného pečiva kupujeme pouze vícezrnné či jiné, což chci také více omezit, vím, že bílá mouka není to pravé ořechové. Také stále sladím, buď sirupem nebo třtinovým cukrem, kafe, melty apod., naštěstí ale méně než třeba rok zpátky. Stále máme s přítelkyní ve svém jídelníčku v malé míře med (k datu napsání článku, v únoru jsme jej vyřadili úplně, pozn.), což se mnohým nemusí líbit, páč samozřejmě není vegan, avšak považujeme jej za to nejmenší zlo ze živočišných produktů. Ale nahradit lze jednoduše jakýmkoliv sirupem, jako je agávový, datlový, javorový nebo rýžový.

Určitě budu rád, když mi necháte v komentářích zpětnou vazbu - např. co bych podle vás měl jíst více, co méně, na co si dát pozor atd. Doplním, že z doplňků beru aktuálně B-komplex (ten už nějaký čas, bylo tomu tak i v dětství) a B12, které však vyměním po dobrání za VEG1, neboť si myslím, že dalších béček mám dost z oříšků a semen, bé dvanáctku však doplňovat určitě chci, diskuzí na to bylo až až :) Mimo to už několik let doplňuji hořčík, s jehož nedostatkem jsem měl problémy, zlobily mě křeče, stále trápí bolesti zápěstí a zejména na svoji nervovou soustavu jej v těle potřebuji ve větším množství :) Posledním je vitamín C, který jsem přidal na podzim preventivně, neboť celý život bývám dost nemocný, hl. v zimních měsících, ač se zdá, že veganská strava příznivě přispívá k mé větší odolnosti. :)) Na jaře jej chci vysadit.

PS: Na doplnění omega-3 mastných kyselin si dávám každý den 2 lžičky lněného oleje.

PS2: Nevěděl jsem, jak nazvat jednotlivá jídla, bral jsem to hl. podle časů, kdy jím: snídaně 7:00, svačina I kolem 10:00 (o volných dnech stávám později, tak odpadá), oběd kolem 12:00, svačina II cca 14:00, svačina III cca 15:30-16:30, večeře 17:00-19:00, cokoliv poté je "případné další jídlo".

PS3: Neuvádím hmotnosti jídel, sem tam jen kusy či jiné "jednotky" jako hrst, kousek.
PS4: Navíc mě začalo během posledních týdnů bavit vařit, k čemuž jsem nikdy netíhnul, takže si už některé teplé pokrmy udělám s chutí i já sám, a přítelkyně si tak může sem tam odpočinout :)