sobota 28. března 2015

Jaká je pravá cena vajec očima aktivistů z 269

Velikonoce si asi každý z nás spojí zejména s koledováním vajíček a malováním kraslic, známé to tradici z venkova. I proto aktivisté z hnutí 269 připravili na týden před tímto svátkem tichou demonstrativní akci, na níž ukázali pravou cenu vajec. Mnozí lidé si ani nepomyslí, že vaječný průmysl je zlo horší než velkochovy, v nichž se zvířata chovají na maso přímo. Slepice jsou nuceny snášet jedno vejce za druhým, a jakmile jejich produktivita klesne, skončí stejně na jatkách. Ale co se stane s kohoutky, kteří vajíčka nesnášejí? Hned po narození jsou pracovníky vyselektováni a posláni buď do plynu, anebo skočí v tzv. mixéru, což je vlastně přístroj s rychle rotujícími břity. Ročně se takto ani jednoho dne života nedožije - a to pouze v České republice - asi čtyři a půl milionů kohoutků.

Mluvčí hnutí 269 Vratislava Zibová k této akci řekla:
„Už jako děti jsme v dětských slabikářích četli o tom, jak slepička dává vejce, kráva mléko a prase je užitečné hlavně na maso a kůži a mnoho lidí si s těmito informacemi vystačí celý život, aniž by se dozvěděli pravdu. Realita dnešních chovů je však mnohem méně poetická. Například na každou nosnici, šlechtěnou pro vysokou snášku, připadá při vylíhnutí jeden kohoutek. Kohoutek, který je pro snášení vajec nepotřebný. Na rozdíl od brojlerů má pomalejší růst svaloviny a nevyplatí se tedy ani na maso. Proto je zabit hned první den po vylíhnutí. Při procesu zvaném sexování jsou samečci vytříděni pracovníky u běžícího pásu a následně zabiti plynem nebo v mixéru – přesněji v zařízení s rychle rotujícími břity. Jen v České republice takto skončí životy zhruba 4,5 milionu malých kohoutků. Každý rok. Ale ani kuřátka, která se narodila jako zdravé slepičky, nečeká o moc lepší osud.”

Účastníci stáli v jednotných kombinézách a s mrtvými kuřátky v ruce ve spodní části pražského Václavského náměstí, tiše, nehnutě. V přední linii byl k vidění transparent, na němž mimo textu samotného byla vyobrazena kuřátka v klasickém stolním mixéru, což hovoří samo za sebe. V průběhu protestu byly nabízeny informační materiály, kde si kolemjdoucí mohli přečíst něco bližšího o této kruté realitě či jak se dají vejce při vaření a pečení nahradit. Na konci byla sesbírána do černých krabic sloužících jako urny. Mně šel mráz po zádech, ale zároveň jsem byl rád, že už to bude za chvíli půlrok, co vajíčka nejím a nepodílím se na tomto utrpení. A pevně doufám, že to alespoň jednoho člověka přinutí se tohoto živočišného produktu vzdát. Vážně to za to nestojí...


Hnutí 269, které vzniklo v Izraeli a postupně se rozšířilo po celém světě, je známo svými kontroverzními protesty. Předloni si dobrovolníci nechali před zraky kolemjdoucích vypálit číslo 269 na tělo, aby upozornili na bolest, kterou zvířata cítí stejně jako my lidé. Před týdnem například předváděli na lidech to, co musí snášet zvířata na kožešinových farmách. Více na www.269.cz.


Jonash










neděle 15. března 2015

Nakupujeme vegansky



Nakupovat veganské jídlo není při troše zkušeností nic těžkého, zvláště v Praze. Stále objevujeme nové možnosti, i když v našem okolí se nachází pouze Albert, Lidl a Bioobchod. 

V Albertu se kromě zeleniny a ovoce dá pořídit tofu, tempeh, sojové jogurty a rostlinná mléka, Rittersport marcipán, kukuřičné chlebíčky s kakaovou náplní, sojový suk Happy Chocco, Oreo sušenky, citrónové oplatky Napoli, Lotusky, Mysli sušenky, některé balené pečivo a taková moje malá závislost - Arizonky. 

Lidl má v nabídce například vanilkové sušenky Petit Beurre Tastino, kyselé želé Bizzi Mix, tortilla placky El Tequito, marmelády, kešu oříšky, hořké čokolády Bellarom a Equador, tortilla chipsy El Tequito, bezvaječené celozrnné špagety Combino, rajčatová omáčka Combino, oříškové a ovesné tyčinky First Nice , balené žitné chleby.

Speciality nakupujeme v Bioochodě. V malé prodejně na Hájích pořídíte aspoň to nejnutnější - alternativy masa, kaše, mouky, luštěniny, obiloviny, jogurty, obložené bagety, pečivo, instantní polévky, eko prostředky a kosmetiku, himalájské čaje Everest Ayurveda, snídaňové směsi, bylinné kapky Grešík, sirupy, sladkosti, zeleninový bujón, tofu nebo sojové pomazánky.

Nejlepší specializovaný obchod se nám však zdá prodejna Country life, konkrétně v ulici Melantrichova. Zde nakupujeme sypané luštěniny, semínka, ořechy, obiloviny, kustovnici, které vyjdou mnohdy levněji než ty balené. Dále  zde mají sladké i slané pečivo, různé druhy sušenek, rozmanitý výběr výborných čajů a koření od firmy Sonnentor, ekologické prostředky a kosmetiku, bio ovoce a zeleninu. Je zde širší nabídka než v Bioobchodě a po většinou se jedná o lokální sortiment. 

Kdybychom bydleli v blízkosti Smíchova, určitě by naše kroky často vedly do bioochodu Rozmarýna. Je to pro mě snad nejsympatičtější zdravá výživa. Výběr je obrovský! Pečivo, pomazánky, sýry, jogurty, sladkosti, raw, ovoce a zelenina ... Bohužel zde nahlížíme jenom, když jedeme okolo. Ale zase vždycky něco nakoupíme :).

Jednou za pár měsíců jezdíme do mého rodného městečka Uherské Hradiště, kde mají příznivci zdravé stravy taky místo, kam zajít. Je to Krajinka zdravé výživy. Myslím, že zde mají vše, co je potřebné. A oproti našim pražským prodejnám taky o nějaký ten peníz levnější.

Jako novinku jsem nedávno vyzkoušela farmářskou bedýnku s ovocem a zeleninou z e-shopu Svět bedýnek. Jednalo se o českou farmářskou bedýnku pro dva lidi. Obsahovala brambory, červenou řepu, topinambury, cibuli, šalotku, pažitku v květníčku, mrkev, petržel, jablka a hrušky. Bylo toho dost na celý týden a stála 309,-. Určitě se to vyplatí. Příští týden si bedýnku poskládám z mnou vybraných potravin. Jedinou nevýhodou je, že si to nechávám posílat do práce, takže pak domů táhnout 6 kg ovozele není žádná sranda :).

Nedávno jsme navštívili novou pobočku restaurace Loving Hut, nacházející se v Černé Labuti. Mimo to, že jsem se naprosto zamilovala do interiéru, mě také mile překvapila veganská prodejna All Vegan. Je to menší obchůdek se základním sortimentem rostlinného původu. Mimo klasickou nabídku mají také kosmetiku, drogerii, mražené výrobky, granule pro psy a kočky a raw výrobky.

Mimo všechny tyto prodejny, nakupujeme pár věcí i v DM drogerii. Alnatura není zrovna nejlevnější, takže nakupujeme jenom v akci. Dají se zde pořídit amaratové lupínky, sušenky Mysli, Bio krekry od Zemanky, Müsli srdíčka ... Z drogerie se zde dají pořídit sprchové gely Original Source a některé druhy kosmetiky od firmy Alverde

Poprvé jsem si koupila i vegan make-up od Lush. Bohužel jediný veganský odstín je na mě tmavší. Ten se mi bude super hodit na léto. Jejich nejsvětlejší odstín má v sobě med, takže ten jsem musela oželet. Napsala jsem výrobcům, zda neuvažuji nad veganskou verzí tohoto odstínu, a odepsali, že se snaží celou značku zveganizovat, takže se určitě dočkáme.

Myslím, že člověk, který se rozhodne přejít na veganskou stravu, se nemusí bát, že nesežene potřebné suroviny v běžných obchodech. Vařím převážně ze základních surovin - luštěniny, obiloviny a ovozel. Samozřejmě, že zařazuji i tofu, tempeh, seitan, robi a podobné polotovary. Přes týden vařím převážně jednoduší a rychlá jídla - přece jenom vstávám v 5:15 a vařit nějaké super speciality se mi nechce :) (ty si nechávám na víkend). Postupně se učíme vyrábět si různé dobroty doma - např. rostlinná mléka (momentálně jsem na osmi druzích), smoothie, kváskový chléb, pomazánky, naklíčené mungo, čočku a dezerty. Chystáme se vyzkoušet i domácí sýry z ořechů a pickles.

Stále objevujeme nové možnosti a zdá se mi, že jsme toho nalezli mnohem více, než při konvenční stravě. A hlavně nás to baví! 

A kde nakupujete Vy? Máte nějaký tip na vegan specialitky, které se dají pořídit v běžných obchodech? Budeme rádi za vaše komentáře :)


Claireh

sobota 14. března 2015

We Fall As One + Hero From Zero + Chasing Christy + Desort; Praha - 12. 3. 2015

12. března se v pražském klubu Chapeau Rouge pořádal koncert kapel We Fall As One (Francie), Hero From Zero, Chasing Christy a Desort (ČR). Akci měli pod palcem Limen Clothing, od kterých tam také většina vystupujících měla trika nebo mikiny. Já využil šance vidět pár známých a po měsících si zafotit, a tak jsem vyrazil po dlouhé předlouhé době na koncert. Ten byl fajn, ač na něj dorazilo snad nejméně lidí, co jsem kdy zažil. Na vině byla asi Žižkovská noc, která tento víkend proběhla, a pořádání ve všední den. Níže jsem pořídil pár fotek. Bohužel světelné podmínky v Šapó jsou dost omezené, takže výsledek vždy, když zde fotím, neodpovídá přesně mým představám. Ale co se dá dělat.


Jonash

(Pro prohlížení všech fotek ve větším rozlišení v rámci galerie klikněte na některou z nich.)

Desort







Chasing Christy






 

Hero From Zero








We Fall As One








 

úterý 10. března 2015

Půl roku bez masa a mléčných produktů. Pořád naživu :)

Včera to byl přesně půlrok, co jsem naposledy ochutnal maso. Což byl tenkrát tuňák, během jehož pojídání, které mi moc radost nečinilo, a ani mi nechutnal tak jako dřív, jsem se rozhodl, že s tím přestanu. K tomuto kroku vedlo několik měsíců na částečné veganská stravě, kdy jsem více a více omezoval živočišné produkty a naopak si čím dál tím více obliboval tofu, tempeh, fazole, brokolici a spoustu druhu oříšků a semínek. Bál jsem se, že mi to dlouho nevydrží, a prohlašoval do éteru, že si dám pohov od masa snad na co nejdelší dobu. V čemž se skrývala pochyba, zda by to mohlo být napořád.

Teď je to půl roku a jeden den. (A vegansky se pak živím od druhé poloviny listopadu - to jsem nechal vejce vejci -, ač poslední živ. složku, med, jsem vynechal teprve nedávno. Vynechání mléčných výrobků však předcházelo ještě o několik týdnů masu...) Takže nejezení svaloviny trvá stále. Nemůžu zatím podepsat slovo napořád - tenhle termín je nešťastný právě v tom, že nikdo z nás nedokáže s jistotou říci, co potrvá napořád -, ale jsem tomu blíže než na začátku září. Tomu, že bych se k němu již nemusel vrátit. Těch důvodu je několik.

Původně jsem začal maso, mléko, sýry, jogurty a vajíčka omezovat kvůli svému zdraví a dlouhotrvajícím zažívacím potížím, které jsou však do značné míry ovlivněny psychosomaticky. Doufal jsem, že by mi přeci jen jiným jídelníčkem mohly zmizet. Bohužel i po 6 měsících zůstávají dále, ale má to jiná pozitiva. Na WC chodím poměrně pravidelně, každý den, a nejsou to muka, jako tomu bylo nezřídka v časech minulých, kdy jsem trpěl na zácpy. A chodil ob jeden, někdy i ob dva dny. Čas strávený na WC se tedy snížil, což má nepříjemný dopad snad jen na to, že si během té doby člověk nestihne nic moc přečíst :) Samozřejmě to není jen vynecháním masa, ale i zařazením většího množství stravy bohaté na vlákninu. Ale není těžké odhadnout, že maso prochází trávicím traktem pomaleji než třeba zelenina, ovoce či semínka. Plus se po větším jídle (oběd) cítím o něco lehčeji, než tomu bylo dříve.

Pozitivní vliv to mělo i na seboroickou dermatitidu, která mi po letech zmizela na několik měsíců téměř úplně, a i když se při změnách počasí, chladu a zpocení na pažích objevuje, tak v menší míře. Viditelným rozdílem je i to, že mi méně padají vlasy. (Pokud někdo namítne, že nemůžu přeci vědět, jak moc na to má vliv zrovna konzumace masa, odpovím: máte pravdu, nemůžu. Má na to vliv třeba více faktorů, ale hlavní připisuji tomu, že jsem přestal jíst maso a mléčné výrobky. Z ničeho nic to nebude.)

Další pozitiva jsou psychického a duševního rázu. Začal jsem se zajímat o to, v jakých podmínkách zvířata "žijí", jsou krmena a zabíjena. Zhlédl jsem několik dokumentů a videí (seznam těch nejzásadnějších zde), přečetl x diskuzí, článků na webech jako veganka.cz nebo soucitne.cz a došel k závěru, že dělám dobře. Jsem moc rád, že vím, jak tyhle věci fungují a nežiji ve slepé nevědomosti jako většina lidí kolem (ač připustit si to dalo pořádnou dávku úsilí!), což mě činí šťastným. Jasně, nemůžu říci, že po tomhle zjištění jsou mé emoce jen kladné díky tomu, že se na zabíjení zvířátek nepodílím a svým příkladem se snažím nepřímo ovlivnit i jiné, to ne. Často mě přepadne splín, smutek a zhnusení z toho, jak to je většině jedno, že spotřeba masa stoupá a že zvířata jsou na tom čím dál hůře, že prožívají svůj vlastní holocaust (doporučuji knížku Věčná Treblinka - recenze). Ať už těm, kteří o tom nevědí nic a vědět nechtějí, tak i těm, kteří něco tuší, ba snad ví, ale odmítají to. A i pokud neodmítají a jsou si vědomi (menšina), tak jejich sobeckost a chuť dát si steak, řízek, klobásku nebo šunku je silnější. Avšak pak se myšlenkami vrátím na začátek, že já jsem MIMO tento kruh, a je mi hned lépe.

Přechod od masa mi navíc otevřel škálu nebývalých možností co se týče stravy. Zeleninu (některou) a ovoce jsem jedl rád vždycky, ale přidaly se k tomu dříve opomíjené plodiny jako brokolice, kapusta, květák, dýně či řepa. K tomu jsem si oblíbil fazole, které jsem dřív nemohl ani cítit. I čočku, v polévce či jako burger, mám najednou v oblibě. Mnohem více jím oříšky, ze semínek děláme doma rostlinná mléka (už jsme jich vyzkoušeli, tuším, osm druhů). A to nemluvím o alternativách masa - případně sýrů - jako seitan, robi, ďobáčky, sojový granulát, tempeh, tofu či veganský sýr. Za to všechno vděčím přítelkyni, jež mě k veganství dovedla a skoro denně nám vaří obědy. A dokonce i sem tam vařím něco jednoduchého sám - míchaná tofíčka, grilovanou zeleninu, nějakou tu zeleninovou polévku či špagety na česneku a olivovém oleji -, a to jsem měl k vaření odpor. Tady je k nahlédnutí i můj jídelníček, co jsem si vedl dva měsíce.

Co jsem jedl dříve? Stačí jen malý příklad: každé ráno jogurt, dopoledne nějaká sušenka či jiná sladkost, obědy tedy v rámci možností různorodé, odpoledne ovoce, ale večeře dennodenně pečivo se šunkou či salámem a sýrem. V několika variantách stále dokola. Jím vlastně i pravidelněji, a i když jsem po přechodu na veg stravu asi 1-2 kila zhubnul, tak teď vážím o něco víc než tomu bylo na začátku září (z 63 kg na necelých 65 kg).

A jaká byla negativa? Prvním je omezené stravování, protože běžné supermarkety a restaurace veganské jídlo v nabídce skoro nemají. Skoro ve všem můžete nalézt sušené mléko, syrovátka nebo vajíčko. Proto cca polovina nákupů je k nám domů pořízena ve zdravých výživách a bioobchodech (Country Life, Bioobchod.cz) a na trzích. Na to jsem si už zvykl.
Druhým záporem je přístup a pohled ostatních. To bolí a mrzí podstatně více. Vyslech jsem si už leccos od rodičů (bílkoviny, bílkoviny, bílkoviny; a co železo?; všeho by se mělo jíst s mírou, maso potřebuješ; taky by tě neubylo ochutnat to a to [v čem bylo např. použito mléko]; až přestaneš být nemocnej, tak mě přesvědčíš, že to k něčemu je...). A taky od "kamarádů" a známých skrze Facebook či od některých z kolegů. XY různých rozmíšek, hádek, nepochopení, arogantních reakcí - často oboustranně - a urážlivých odpovědí. Jen kvůli tomu, že se stravuju a myslím jinak. Jakýkoliv odkaz nebo status, který se jen okrajově mohl dotýkat veganství, byl a je podroben rýpavým komentářům. Většinou čistě prudičským, nikoliv konstruktivním. Pocit izolace. Začátky byly v tomhle těžké. Přečkal jsem je a teď mě případná debata a hádka neodrazuje, i z toho důvodu, že nikdo mi zatím neřekl nic, čím by vyvrátil můj pohled na věc. Nic, co by mě mělo donutit přehodnotit své stanovisko. Většinou si každý pouze bránil to své. Přeci nezačne jen kvůli "mému trendu" přemýšlet o zvířatech jinak než jako o zdroji potravy. (Týká se pouze těch hospodářských; svého psa, kočku nebo morče si každý brání do morku kostí!) A už si vůbec nezkazí chuť k jídlu. Dá se říci, že i kvůli této změně jsem o pár bližních přišel.

Nejlepší je si na to říci, že to má takhle být. Lidi, co mají ve vašem životě zůstat, zůstanou, ti jiní z něj odejdou, vytratí se. Děláme to přece kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Tedy kvůli sobě, všem živým tvorům a naší planetě. A za to to snad všechno stojí, ne?


Jonash

úterý 3. března 2015

Věčná Treblinka - kniha, která vás znechutí i dojme

Autor: Charles Patterson
Název knihy: Věčná Treblinka
Rok vydání originálu/česky: 2002/2003
Počet stran: 260
Kde sehnat: mj. v Městské knihovně v Praze, kde je k půjčení 16 svazků

"Osvětim začíná všude tam, kde se někdo podívá na jatka a pomyslí si: vždyť to jsou jenom zvířata."
Theodor Adorno

"Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro ně je to věčná Treblinka."
 Isaac Bashevis Singer

O téhle knize jsem slyšel několikrát skrze různá veg fóra, kde na ni bylo v různých kontextech odkazováno. Dostal jsem se k ní ale až poté, co jsem vznesl otázku, jak že to bylo s Hitlerem a tím jeho vegetariánstvím. Protože se skoro všude uvádí, že maso nejedl, přitom aktivista a dlouholetý vegan Gary Yourofsky v jednom rozhovoru zmínil, že to tak nebylo. A právě ve Věčné Treblince, která nabízí tak nepopulární srovnání holocaustu za 2. světové války s tím, co se rok co rok děje miliardám zvířat, se tomu věnuje hned několik odstavců.

Tahle publikace rozhodně není pro slabé povahy. I když většina z těch, kteří se k ní dostanou, už za sebou má zhlédnutá videa a dokumenty z jatek a velkochovů jako já, k zhnusení, smutku a nechutenství k lidské společnosti napříč dějinami dojde, troufám si říct, i tak. Mě to zasáhlo dost a jen posílilo mé přesvědčení a názor, že na tomhle se podílet nechci. Čímž nechci nikoho od jejího přečtení odradit! Rozhodně to za to stojí, člověk se tam má šanci dozvědět i dost věcí, které třeba doposavad k němu nedorazily.

Kniha má tři části o celkovém počtu 8 kapitol. První se zaobírá dějinami - vztah člověk/zvíře, jejich rozdílné vnímání a domestikace zvířat, se kterou šla ruku v ruce kastrace. Nutno říci, že dost hnusnými způsoby.
Druhá hovoří o tom, jak byly různé skupiny lidí nazývány všemožnými zvířaty - opicemi, šváby, psy, prasaty - (při kolonizaci Amerik, Afriky či Asie; během válek), aby se podpořilo a ospravedlnilo jejich podrobení. Díky tomu mizel taktéž soucit, protože je agresoři nevnímali jako sobě rovné.
Kapitola třetí nese příznačný název Industrializace zabíjení: Cesta do Osvětimi přes Ameriku. Je o tom, jak se v USA objevila první jatka, která stále zvětšovala svoji velikost a produkci. Právě masová produkce a zabíjení na jatkách inspirovaly Henryho Forda, který tento postup aplikoval na výrobu automobilů v podobě výrobních linek. A ty se vlastně staly vzorem pro Hitlera a jeho konečné řešení.
Čtvrá kapitola pojednává o cestě ke genocidě skrze eugeniku - což je, cituji, sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Zrátka křížení silných jedinců a naopak sterilizace duševně nemocných, epileptiků, vězňů či alkoholiků.
Pátá kapitola popisuje zabíjení zvířat na jatkách a Židů a dalších ras v koncentračních táborech. Zmiňuje také trpce ironický pojem "humánní zabíjení".
Pak už se naštěstí dostáváme k tomu pozitivnímu, v kapitolách šest až osm jsou příběhy lidí, kteří přímo či nepřímo přežili holocaust a rozhodli se stát vegetariány či vegany a bojovat za práva zvířat. Šestá z pohledu zajatců a utiskovaných, sedmá skrze spisovatelskou tvorbu držitele Nobelovy ceny I. B. Singera, Žida, který před válkou utekl do Spojených států. Toho holocaust silně ovlivnil a v jeho románech je spousta odkazů k tomuto tématu, nebo jsou jím přímo zasaženy. A nacházel paralely právě mezi zabíjením neárijských ras, zejména Židů, a hospodářských zvířat. V osmé, závěrečné části je pohled na věc z druhé strany barikády.
Věčná Treblinka je na konci doplněná stovkami poznámek na zdroje a doplnění informací z textu, na které navazuje 12stránková bibliografie. Bohužel většina knih, co vím, v češtině nevyšla.


A koho toto téma zajímá, nechť zkoukne přednášku Z varšavského ghetta k boji za práva zvířat, kterou i s českými titulkami najdete na YouTube kanálu Free269cz (případně na oblíbeném webu soucitne.cz, který ji doplnil anotací a přesdílel).


Jonash