Velikonoce si asi každý z nás spojí zejména s koledováním vajíček a malováním kraslic, známé to tradici z venkova. I proto aktivisté z hnutí 269 připravili na týden před tímto svátkem tichou demonstrativní akci, na níž ukázali pravou cenu vajec. Mnozí lidé si ani nepomyslí, že vaječný průmysl je zlo horší než velkochovy, v nichž se zvířata chovají na maso přímo. Slepice jsou nuceny snášet jedno vejce za druhým, a jakmile jejich produktivita klesne, skončí stejně na jatkách. Ale co se stane s kohoutky, kteří vajíčka nesnášejí? Hned po narození jsou pracovníky vyselektováni a posláni buď do plynu, anebo skočí v tzv. mixéru, což je vlastně přístroj s rychle rotujícími břity. Ročně se takto ani jednoho dne života nedožije - a to pouze v České republice - asi čtyři a půl milionů kohoutků.
Mluvčí hnutí 269 Vratislava Zibová k této akci řekla:
„Už jako děti jsme v dětských slabikářích četli o tom, jak slepička dává vejce, kráva mléko a prase je užitečné hlavně na maso a kůži a mnoho lidí si s těmito informacemi vystačí celý život, aniž by se dozvěděli pravdu. Realita dnešních chovů je však mnohem méně poetická. Například na každou nosnici, šlechtěnou pro vysokou snášku, připadá při vylíhnutí jeden kohoutek. Kohoutek, který je pro snášení vajec nepotřebný. Na rozdíl od brojlerů má pomalejší růst svaloviny a nevyplatí se tedy ani na maso. Proto je zabit hned první den po vylíhnutí. Při procesu zvaném sexování jsou samečci vytříděni pracovníky u běžícího pásu a následně zabiti plynem nebo v mixéru – přesněji v zařízení s rychle rotujícími břity. Jen v České republice takto skončí životy zhruba 4,5 milionu malých kohoutků. Každý rok. Ale ani kuřátka, která se narodila jako zdravé slepičky, nečeká o moc lepší osud.”
Účastníci stáli v jednotných kombinézách a s mrtvými kuřátky v ruce ve spodní části pražského Václavského náměstí, tiše, nehnutě. V přední linii byl k vidění transparent, na němž mimo textu samotného byla vyobrazena kuřátka v klasickém stolním mixéru, což hovoří samo za sebe. V průběhu protestu byly nabízeny informační materiály, kde si kolemjdoucí mohli přečíst něco bližšího o této kruté realitě či jak se dají vejce při vaření a pečení nahradit. Na konci byla sesbírána do černých krabic sloužících jako urny. Mně šel mráz po zádech, ale zároveň jsem byl rád, že už to bude za chvíli půlrok, co vajíčka nejím a nepodílím se na tomto utrpení. A pevně doufám, že to alespoň jednoho člověka přinutí se tohoto živočišného produktu vzdát. Vážně to za to nestojí...
Hnutí 269, které vzniklo v Izraeli a postupně se rozšířilo po celém světě, je známo svými kontroverzními protesty. Předloni si dobrovolníci nechali před zraky kolemjdoucích vypálit číslo 269 na tělo, aby upozornili na bolest, kterou zvířata cítí stejně jako my lidé. Před týdnem například předváděli na lidech to, co musí snášet zvířata na kožešinových farmách. Více na www.269.cz.
Jonash
Nás se sešlo 6 + pořadatel z organizace Vyšehradská vize ČR. Byly nám rozdány pytle, nabídnuty rukavice a poté jsme se pustili do sbírání odpadu v úseku Chodov-Roztyly, zejména v oblasti sídliště. Každý z nás jsme za 2 hodiny nasbírali cca 4 středně velké odpadkové pytle. Objevilo se v nich všechno možné od plechovek či plastových kelímků přes papírové kapesníky a obaly od sušenek po tepláky a starý batoh.
Když jsme procházeli dále vesnicí, zjistili jsme, že je zcela běžné zde mít slepice a krávy za domem. Ovšem u slepic, z pochopitelných důvodů, bohužel byl jen jediný kohout (kam se poděje zbytek narozených kohoutků, můžeme jen hádat). Krávy, pasoucí se na palouku, také vypadaly spokojeně. Matky byly se svými telátky a užívaly si čerstvého vzduchu. Proto to pro mnohé může být rozpor. Ano, mají asi přirozený život, ale stejně, jako i ty z velkochovu, skončí po nějaké době na talíři.
