Cestujeme: Karlovy Vary

I proto že jsme si loňský podzim zpříjemnili pobytem v Českém Krumlově a bylo to fajn vypnutí a oddechnutí v tomto na počasí nepříliš ideálním období, Klárku napadlo, že bychom i letos mohli na prodloužený víkend někam vyjet a vypadnout z Prahy. Volba padla na Karlovy Vary, kam jsme se již déle chtěli oba podívat, a navíc tam je člověk autobusem z centra za cca dvě hodiny, což je raz dva. Tak bylo jasno.

Prvně jsme využili služeb FlixBusu, a i když oproti RegioJetu nemá obrazovky a nedostanete horký nápoj, byli jsme spokojeni, hlavní – mimo cesty samotné – je stejně kvalitní wifi, a ta tam byla. Cesta jinak mimo častého stání po Praze kvůli zácpám byla bez komplikací. Ve Varech jsme přestoupili na vlak a pár minut se svezli na jejich okraj, do Doubí, kde jsme měli vybrané ubytování.

UBYTOVÁNÍ

Na to měla Klárka šťastnou ruku: vybrala penzion Blanka, do kterého se zase rádi vrátíme, jen třeba v létě. Moc milá paní majitelka, která v něm přímo bydlí, nás uvedla do velkého pokoje, kde byla obří manželská postel, velký jídelní stůl se čtyřmi křesílky a televize. Záchod se sprchovým koutem byly čisté a nic nezapáchalo, což je vždy dobré znamení. Ve vedlejší místnosti byla plně vybavená kuchyňka s lednicí, kde byla taktéž velká šatní skříň a postel pro další dvě osoby. Samozřejmě nechybělo wifi připojení. Při ceně 440 Kč na osobu za noc si nelze více přát. (A při rezervaci byla pouze pětistovka zálohy.)

PROHLÍDKA KARLOVÝCH VARŮ

Pobyt nám začal 29. listopadu, přičemž počasí nebylo zrovna příznivé, nahlášen byl sníh, případně sníh s deštěm, a minusové teploty. Takže hned druhý den, kdy jsme se vydali do Varů projít si město, byla parádní zima a já, který to podcenil, si byl donucen u Vietnamců koupit do bot druhé ponožky. Za kilo. Ale mám aspoň suvenýr. V tomto nečase jsme se dostali na kolonádu a ochutnávali jeden pramen za druhým, i když jsme nezkusili všechny. A chutnaly nám, taková ta pachuť železa či jiných minerálů zde nebyla, aspoň my ji nepociťovali.

Lehce po poledni jsme se promrzlí vydali najít něco k jídlu – a měli jsme štěstí. Hned kousek od místa, kde jsme se právě nacházeli, byla restaurace Peking. Ta má v hodnoceních na Googlu sice „jen“ 3,8* z 5, ale nám tam moc chutnalo. A ceny také nebyly tak hrozné, na to že Vary nejsou zrovna levným místem. Na výběr tam měli několik bezmasých, veganských jídel, tak bylo z čeho vybírat. Prostě čínská restaurace to vždy jistí, ideálně když obsluha mluví dobře česky, abyste se ujistili, že v jídle nebude vajíčko, ne vždy to je z lístku poznat.

Poté jsme to vzali zpátky a zašli ještě na kafe do Republica coffee. Tam už cena byla na můj vkus dost přestřelená, a to zejména kvůli příplatku za sojové mléko, který činil zatím rekordních 20 Kč. Cappuccino za nějakých 85 Kč je na mě prostě moc. Klárka si dávala navíc kávu bezkofeinovou, tak to byla ještě další dvacka navrch.

Ale den ještě nekončil, a tak jsme se při cestě na penzion stavili ve Vánočním domě, který je zároveň muzeem medvídků. Těch tu je prý už takřka 10 500, většina je paní majitelky. Parádní úlet, několik místností a chodeb plných těchto plyšáků, malých, velkých, různých profesí, od koal přes lední medvědy po pandy. A nechyběl ani Medvídek Pú. K tomu hrála tematická hudba, třeba znělka z Gumídků. S dětmi by to bylo samozřejmě lepší, ale přesto jsme si to docela užili.

SLAVKOVSKÝ LES

Druhý den, to bylo už všude nasněženo, jsme si na odpoledne naplánovali procházku skrze severní část zamlženého Slavkovského lesa. Ten je obrovský a je tu množství různých tras, my prošli jen malou část, a přesto nám bylo jasné, jak krásné to tu musí být, když je teplo. Dá se jít nebo jet na kolech na hrad Loket (to bychom chtěli právě na jaře či v létě), v jihozápadní části leží zámek Kynžvart. Můžete se také vydat ke Zpívající fontáně nebo navštívit Lanové centrum sv. Linhart, kolem něhož jsme šli, ale přes zimní měsíce je bohužel zavřené.

NEPLÁNOVANÁ VÝROČNÍ VEČEŘE

Přes les jsme se asi po pěti a půl kilometrech dostali opět do Karlových Varů. Došli jsme znovu do centra, že si dáme něco dobrého a mohli bychom případně a lehce opožděně oslavit 5 let našeho vztahu – výročí připadá na 22. 11. A objevili jsme Bagel Lounge. Když jsme prošli nabídku a všimli si dvou veganských bagelů (třetí nesl sice název vegan, ale byla v něm mozzarella), nebylo nad čím dál přemýšlet. Jeden jsme si dali s hranolkami, druhý se salátem, k tomu domácí limonáda a po jídle ještě kafe, Klárka opět bez kofeinu (příplatek za sojové mléko nebyl účtován, těžko říci, zda to je běžné, nebo obsluha zapomněla).

Moc dobré to bylo! Jen jsme bohužel až zpětně zjistili, že zálivka na salát byla medovo-hořčičná, což nebylo v lístku napsané. Nicméně když jsem jim den nato napsal e-mail se zpětnou vazbou, tak mi mj. odepsali, že „Chyba v nazvání bagelu už bude v novém menu, které se nyní tiskne, opravena a na salátku již dnes pracujeme, abychom mohli nabídnout veganům správný dresing.“ To potěší! Takže pokud budete někdy ve Varech, určitě sem zajděte! I obsluha byla moc milá.

STÁLO TO ZA TO

Pobyt na západě Čech v tomto historickém městě byl moc fajn. Ceny jsou sice vyšší, také sem jezdí dost turistů, hlavně Rusů, jinak to má své kouzlo, je zde množství památek, chutné prameny a díky přilehlému Slavkovskému lesu je to též ideální místo na pěší turistiku stejně jako cyklistické vyjížďky.

Všechny fotky pořídila Klárka.