První rok bez konzumace masa je za mnou. Co všechno se událo?

Několik dní zpátky to byl přesně rok, co jsem naposledy jedl zpracovanou část zvířete. Tehdá jsem si napsal na FB status: "9. 9. 2014, 13:13 - naposledy, co jsem jedl maso. Doufám, že na hodně dlouhou dobu. Taky to rozhodnutí nějaký čas trvalo..." A jak vidno, ono rozhodnutí dále trvá a rozhodně jej nelituji.

Spoustu věcí o mém přechodu k vegetariánství a potažmo veganství jsem zmínil již ve článku s názvem Půl roku bez masa a mléčných produktů. Pořád naživu :), který vyšel v březnu. Bylo zvláštní, ale hezké si jej před psaním toho dnešního přečíst, a připomenout si tak začátky. K prvním šesti měsícům se tedy asi nemá cenu vracet, ty se dočtete tam, když budete chtít, raději navážu a doplním další info.

Co se od té doby změnilo? Třeba že už mnohem méně lidí reaguje na mé příspěvky týkající se veganství. Dříve, hlavně na začátku, to byla jedna "hádka" za druhou, teď už se objeví jen jednou za čas. Což mě paradoxně možná i mrzí. Ne, že bych měl rozepře rád, já nejsem moc konfliktní typ, spíše že to lidi už nechtějí se mnou řešit. Protože po každé takové peprné diskuzi jsem byl nakonec rád, že jsem si dokázal obhájit své rozhodnutí a snad informacemi, které jsem zmínil, i lehce pootevřít oči zúčastněným. Že by mohli nad tím začít přemýšlet. Protože nastavit někomu zrcadlo, to je jedna z nejlepších věcí, co můžete pro své okolí udělat.

Ale zrovna týden zpátky se jedna konfrontace objevila, to když jsem na svém profilu sdílel 5. díl rubriky Vegmaminky s Jitkou Urbanovou (zde). Hned se do mě pustili tři známí z HC/punk-rockové scény (která se tímto ukázala ne tak tolerantní a open-minded, jak se tvrdí). Tématem byla "svobodná volba dítěte se rozhodnout, co jíst". Pro masojedlíky to je dávat dítěti od mala vše, co je k dispozici, i když to vše je dost ošemetné. Protože vše rozhodně nejí, často jim tam chybí spousta typů potravin, ale tím vše myslí i maso, mléčné výrobky a vejce. Pro nás vegany to je ale opak, a máme k tomu důvody. Chceme vychovat dítě vědomě, aby vědělo, co jí; proto dávat mu části mrtvých zvířátek, i když lásku ke zvířatům má přirozeně každé dítě v sobě, je pro nás zvrácené. Ale evidentně o tom přesvědčit druhou stranu nejde.

A proč to zmiňuji? Zaprvé proto, že jsem nakonec na bránění se proti karnistickým názorům nebyl sám, protože za poslední půlrok jsme s Klárkou poznali ať už osobně, či přes sociální sítě několik dalších lidí, kteří smýšlejí stejně jako my. To je pro člověka velká podpora. Na začátku, myslím ten rok zpět, jsme byli tak trochu sami proti všem. Teď už tomu tak není. Když se tedy do diskuze přidaly maminky, co samy vegánka vychovávají, tak rázem utichla. Nevím, zda najednou nebyly argumenty, anebo se dotyčným nechtělo útočit na "cizí" dámy, ale zkrátka byl konec.

A druhým důvodem, proč jsem to zmínil, je třeba i to, že sami máme v plánu vychovávat dítě na rostlinné stravě, a proto jsem rád, že si dokážu stát za svým, vyznám se v problematice a hlody jiných mě nerozhodí, nezpochybní mé postoje - jak tomu bylo v začátcích. To vše je důkazem, že nejtěžší na tom všem je právě udělání toho rozhodujícího kroku a prvních pár měsíců. Zatímco lidem kolem vás se nebude líbit, že se měníte, zatímco oni si slepě stojí za tím, co se nazývá konveční strava, a upřednostní zvyk a pohodlnost před snahou o tom všem přemýšlet do hloubky. Proto vy, kteří jste v tom krátce, vydržte! :)

To, jak mě tenhle životní styl a filozofie baví, se promítlo do dalších věcí. Kupříkladu sebevzdělávání. Dřív mi bylo jedno, co jsem jedl. Nevěděl jsem ani, co které potraviny obsahují, znal jen pojmy jako sacharidy a tuky, a vlastně netušil, k čemu vůbec nějaké bílkoviny jsou. Ale i tlak okolí vás nutí si něco o nutričních hodnotách zjistit. Někdo to bere jako obtíž, já jako motivaci vědět toho co nejvíce. Ruku v ruce s tím jde četba knih o problematicke velkochovů a zneužívání zvířat pro naše potřeby, kterých jsem přečetl už několik (na pár z nich najdete u nás na blogu recenze). Je až s podivem, v jaké nevědomosti jsem žil - ve stejné jako většina světa - a jak se to za ten rok změnilo. Samozřejmě třeba i díky řadě zhlédnutých dokumentů, které jsem zmiňoval ve článku, na nějž je odkaz ve druhém odstavci. Také mě vcelku začalo bavit vařit, ač to nedělám často, ale ani to nebývalo dříve zvykem - takže některé večeře jsou čistě v mé režii. I když nejraději zkouším různé varianty smoothie a dělám rostlinná mléka z ořechů a semínek.

Je zajímavé pozorovat, jak je tenhle vývoj k čistšímu a etičtějšímu způsobu života nekonečný a jak se mění postupem času i můj přístup. Nejdříve mi stačilo přestat jíst maso a mléčné výrobky, pak jsem odebral i vajíčka a dával si už pozor na sušené mléko a syrovátka na etiketách, stejně jako živočišná éčka (která se mi tenkrát řešit nechtěla, je to přeci skoro neznatelné...). Pak zmizel med a naopak se začalo kupovat více produktů v BIO kvalitě a ideálně lokální produkce. Samozřejmostí se někdy od jara stalo i kupování netestované kosmetiky a čisticích prostředků do domácnosti, přičemž třeba aviváž udělala Klárka podomácku (smícháním vody, octa a éterického oleje). Od června už nekupuji ani výrobky obsahující palmový olej - a pamatuju si moc dobře, jak mi tohle přišlo extremní :D Stejně jako to, že by měli domácí mazlíčci jíst veg stravu. A i když kočka zatím stále kapsičky dostává a zrovna u ní si přechod na bezmasou stravu představit i kvůli její vybíravosti nedokážu (alespoň jsem jí množství kapsiček zredukoval; jinak má po celý den přístup ke granulím), tak pejsek už z 80 % jí veganské granule. Ještě to není na sto procent kvůli tomu, že jsme je zařazovali postupně, aby to co nejméně narušilo zažívání. Avšak po měsíci a půl je vše v pořádku a chutná mu; on tedy vždy měl rád syrovou zeleninu, na kterou je dlouhodobě zvyklý. :)

V neposlední řadě nesmím zapomenout na náš blog. Původně měl být tak nějak o všem, co nás napadne. Ale postupně se z toho vyvinuly stránky týkající se zejména veganství. O něm nás baví informovat nejvíce a jde to tak nějak samo. V prvních měsících jsme se nad tématy pro články občas až trápily, ale následně jsme tomu propadli a inspirace přicházela sama. Už to nebyly jen naše zážitky a nějaký ten recept, ale i recenze na knížky, oblíbený fotoprojekt Vegmaminky a rozhovory se zajímavými členy veganské komunity. A nápady dalé přicházejí. Tahle forma aktivismu nám sedí a to, že během 2 měsíců fungování naší facebookové stránky máme již téměř 450 fanoušků, je snad znamením toho, že to neděláme úplně špatně. :)

Ne vše je samo sebou pozitivní, zhoršená dostupnost veg potravin, pokud jste někde mimo domov, na výletě či v cizím městě, potrápí, ale není to nic, na co by se nedalo předem připravit. Je to něco za něco. Jinak v Praze se má vegan jako prasátko v žitě. Navíc, když vám každé ráno vaří partnerka do práce obědy. :) Na nepochopení okolí se dá zvyknout, i když u bližních to vždy trošičku mrzí. Ale to je vše, no big deal. Na podzim se chystám jít na krevní testy, tak by měl, doufejme!, přibýt další důkaz, že si takto nijak neškodím. Celý letošní rok mám stabilní váhu - ta je o 2-3 kg vyšší, než byla v loňském září -, a přestože jsem stále hubenej (to jsem byl ale vždy), pro mé tělo je tento stav evidentně ideální. Nějaké fyzické indispozice po vysazení masa a dalších živočišných výrobků nepociťuji.

Možná jsem článek vedl jiným směrem, než jaký jsem měl v plánu, a možná jsem ani neřekl vše, co mě k tomu napadalo. Ale i tak doufám, že někoho osloví a pomůže mu v jeho vlastní cestě. Klárka má v nejbližších týdnech v plánu také napsat pojednání na podobné téma, tak se určitě těšte. Každá další zkušenost se hodí. :)

 Jonash

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)