Dokud člověk nevidí krutost na vlastní oči, nedojde mu, o co ve velkochovech jde. Jako vegan nejsem nějak kritická k lidem, co jí živočišné produkty, jejich narážky beru s nadhledem, ale když mi někdo do očí tvrdí, že zvířata v českých velkochovech netrpí, tak se ježím. Mnoho lidí si totiž myslí, že Česká republika je ke zvířatům mírumilovná, že veškeré ohavnosti na farmách se dějí jen v zahraničí a hlavně v USA. Není to tak.
Studovala jsem zemědělskou školu a byla na mnoha farmách a ve velkochovech. Uznávám, že většinou byla zvířata v dobrém stavu, žádné viditelné zranění, žádné záněty vemen. Ale vidět prasnici uzavřenou v kleci, kde se nemůže ani hnout, je docela psychicky náročné. V jednom kravíně měly krávy doslova podestýlku z výkalů a několikačetné zranění končetin. Koukat na opuštěná a vyděšená telata ve „stanech“ je taky srdcervoucí záležitost. Mazlí se s vámi, olizuje vám ruku, obličej, je to prostě kámoš. Je to čistá duše, která se ničím neprovinila a nezaslouží si osud, který ji čeká. To jsou věci, o kterých se ví, ale dokud to nevidíš, neuvěříš.
No a cca před rokem jsme byli s předmětem, který byl pouze o zpracování živočišných produktů, na jatkách. Zabíjela se tam prasata. Tou dobou jsem byla ještě všežravec, ale po ukončení exkurze jsem si zapálila cigaretu a oči z pláče mě pálely ještě dva dny. Exkurze šla v opačném směru, nejdříve jsme viděli balení masa, pak porcování atd. Ty lidi tam, to bylo něco neuvěřitelného, takhle nebezpečné a psychicky náročné zaměstnání může dělat vážně jen člověk ze železa. U linky, kde se odstraňují štětiny, ořezávají uši, oči atd., probíhal výklad. Bylo mi strašně špatně z toho smradu, tak jsem šla co nejdále a viděla jsem tak za roh na vykrvovací linku. Je to místo, kde je prase po omráčení v co nejkratším čase vykrveno. Musí se tedy podříznout. Ten chlápek měl na jedno prase několik sekund, byl to vážně frmol.
A jak tak koukám na tu linku, vidím jedno prase, které není podříznuté. Po téhle lince je spařovací lázeň, tudíž nepodříznuté prase by bylo utopené ve vařící vodě. A to nehledě na to, že může po omráčení přijít k sobě a proběhlo by to za plného vědomí. Začala jsem být trošku nervózní, když si toho prasete nikdo nevšímal a vypadalo to, že opustí vykrvovací linku bez vykrvení, bez zabití. Zařvala jsem na toho chlápka, že tam má nepodříznutý prase. Byla jsem rozčílená, jelikož jsem si toho všimla náhodou. Kolik prasat takhle asi projde bez vykrvení? On se na mě podíval tak hnusně, odpověděl mi, co se starám, a lážo plážo přišel k praseti a podřízl ho. Jakoby nic, jakoby to byla běžná praxe. To už byl ale úplný konec linky, takže došlo celkem k minimálnímu vykrvení. Humus.
Ta exkurze byla šílená, v tom objektu byl cítit smutek, negativní energie a nebyla jsem sama, koho to úplně odrovnalo. Cítilo to více lidí. Ta prasata, co čekala na smrt, byla vyděšená, mnoho z nich kulhalo, mělo na sobě šrámy, strupy, okousané uši a ocásky. Marně se snažila dostat ven z ohrady, kde na ně stříkali vodu, aby se uklidnila. Zážitek to byl šílený a odstartoval můj veganský začátek.
Jedná se o externí článek od Míši Havelkové
Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)
2 komentáře:
Upřímně takovýhle zpovědi na internetu moc nechápu. Výkaly, zlomeniny... Tak vezmu telefon, zavolám KVS, hygienu. Chápu, že se člověk bojí, ale je opravdu zvláštní, že je podle netu takových míst tolik a nikdo nic neohlásí.
Natálie: Ono i v souvislosti s týrání zvířat v kožešinových farmách se volaly různé složky, které ale samozřejmě pak musí dopředu ohlsáit svoji návštěvu a údajně nic porušujícího zákon nenašly... A pak se objeví v tisku, že některý majitel farmy část skrýval, aby o ní ani kontrola nevěděla. I co se týká vánočních kaprů, tak vím, že byl problém sehnat urychleně někoho, kdo by na porušování zákona dohlédl a zakročil. A ve velkochovech už ta šance bude úplně mizivá, sami zaměstnanci asi na sebe práskat nebudou, ač anonymní svědectví se čas od času dostávají na povrch.
Okomentovat