ZOO je nepochybně cílem výletů mnoha lidí v každé věkové kategorii. I já jich během svého života pár navštívila a nutno říci, s postupem věku ve mně toto místo vyvolávalo rozporuplné pocity. Bylo hezké mít zvířata na dosah, vidět to, co bych asi mohla sledovat jen v televizi, v Praze mi jedna dokonce podala ruku a než ukázala i zuby, byl to jeden z těch neopakovatelných zážitků, na které s oblibou vzpomínáte.
Co se týká ostravské ZOO, pamatuji ne tak dávné doby, kdy výběhy byly opravdu velmi malé, téměř bezvýhradně betonové, plné mříží a smutku. Současné trendy přejí dotacím a modernizaci jednotlivých pavilonů a na první pohled je to příjemná změna. Člověk nabývá dojmu, že zvířatům nic nechybí. Nedávno jsem měla příležitost soukromé exkurze přímo s ředitelem ZOO. Byl to velmi příjemný a v oboru vzdělaný a orientovaný člověk, zapálený pro svou práci. O organizačních záležitostech se příliš rozepisovat nebudu, více jich lze najít ZDE. Dozvěděla jsem se ale o programech, které ZOO spolufinancuje či se na nich jinak podílí, a nutno říci, jedná se o záležitosti ušlechtilé a smysluplné, týkající se záchrany ohrožených druhů (vypouštění zvířat do přírody, které není úplně jednoduché a vyžaduje roky příprav a práce), vytváření optimálních podmínek pro jejich rozmnožování a v neposlední řadě (a tu bych chtěla obzvlášť vyzdvihnout) také osvětu v rámci informačních sdělení přímo v ZOO, jako jsou devastující následky palmy olejné, ohavné praktiky využívání zvířat pro získávání nejrůznějších aditiv kosmetických a lékařských přípravků atd. Právě ostravská ZOO se také snaží o ekologické fungování při svém provozu.
Závěrem: ZOO je pro mě velmi smutným místem, navzdory lidem, kteří se s evidentním zájmem a láskou věnují zvířatům, která tam žijí. Vaří se mi krev v žilách, když vidím lidi kolem sebe, jak na zvířata pokřikují, zlobí se na ně, že vhodně nepózují do hledáčku jejich kamer a fotoaparátů, a oni pak nemají super fotku do svého alba. Zkusila jsem si samu sebe představit v té zlaté kleci, den co den a se slzami v očích poslala za mříže tichou omluvu za to, že jsme my lidé stále tak slepí.
Otázkou na závěr je, proč lidé, kteří vědomě zvířecí vězení navštěvují, tolik stojí o fotku zvířete bez mříží, které je veselé a spokojené?
Jedná se o externí článek od Lucie Grigarové
Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat