Vegmaminky 7. díl: Markéta a Mariannka s Mojmírem

S Markétou jsme se potkaly na besedě Moje veganská rodina, po jejímž skončení jsme na zahradě areálu společně nafotily pár fotografií. Její příběh mě zaujal, proto jsem otázky rozšířila i o téma nesouvisející s veganstvím, ale přesto zajímavé. Markéta vystudovala speciální pedagogiku, a tak její životní cesta směřuje k dětem. Především jsou jí blízké alternativní pedagogické směry (lesní, Montessori a Waldorf pedagogika) a vše kolem přirozeného těhotenství a porodu. Baví ji vaření, čtení kuchařek a různé tvoření (šití, pletení).

Markéta a Mariannka s Mojmírem

Jméno maminky:    Markéta, 27 let
Vegan/vegetarián:  Vegetariánka 8 let, veganka 4 roky
Děti:                       Marianna, 3 roky a Mojmír, 7 měsíců

1) Co je nejlepší na tom být matkou?
Sledovat, jak děti rostou a učí se. Vidět svět jejich očima, vymýšlet blbosti a smát se tomu.

2) A co je na tom naopak nejnáročnější?
Být matkou je nejnáročnější. Ustát emoce dětí, když se sama necítím dobře, být vždy laskavá a empatická. Mít dost energie, abych stačila životnímu tempu dětí.

3) Jak tě mateřství změnilo?
Změnilo mě hodně. S prvním dítětem moc ne, dcera byla zlaté, tiché, spavé miminko. Tak si osud řekl, že spím na vavřínech a nepracuju na sobě, a navzdory našim plánům a představám přišel Mojmír. Je to náročné a mám spoustu příležitostí vidět své nedostatky. Vidím to jako velkou šanci, kterou buď využiju a budu lepší matkou, ženou a člověkem, nebo zůstanu stejná, ale budeme zažívat stále stejné konfliktní situace. Změnit některé vzorce jednání a myšlení je těžké, ale mám teď velkou motivaci. Těhotenství, porod a mateřství přináší transformaci, pokud ji přijmeme a využijeme.

4) Jak dlouho jsi veganka, co tě k tomu vedlo a jaké jsou podle tebe výhody této stravy?
Vegankou jsem teď asi tři roky, před tím ještě jeden rok. K vegetariánství mě přivedla jóga a veganství přišlo s poznáním, že i vegetariánství podporuje utrpení zvířat. Vždy jsem se zajímala o původ mléčných výrobků, ale ani ty bio nejsou prosty utrpení. Velký podíl na přechodu k veganství měla i makrobiotika a rozhodování o příkrmech pro dceru. Kojení mi pomohlo prožít si, jaké to je mít mléko pro své mládě, cítit tu vazbu. Výhoda je, že se nepodílím na zabíjení, týrání a zotročování, ale stejně je mi smutno, protože to nekončí. Nemyslím si ani, že by mléko nebo maso bylo zvlášť zdravé - rozhodně ne to z běžné produkce. Zajímám se víc o původ a složení potravin. A to je také plus - vím, co jím.

5) Jak u vás probíhá výchova k veganství?
Snažím se mluvit o tom, co a proč jíme/nejíme. Máme pár knížek o veganství a ukazujeme si, jak zvířata žijí co je pro ně přirozené a co ne. Marianka si teď hodně všímá masa a vždy se ptá, co to je, snaží se to pochopit.

6) Jaká jídla se vyskytují ve vašem jídelníčku nejčastěji?
Jíme převážně makrobioticky, takže hodně obilovin (hlavně bez lepku), luštěnin, zeleniny. Na snídani většinou kaše se semínky a sirupem, na oběd vždy luštěnina se zeleninou a řasou a obilná příloha. Marianka má hodně ráda polévky, teď si oblíbila saláty (s avokádem a semínky).

7) Bereš ty nebo Mariánka nějaké doplňky stravy?
Já beru B12 a ostatní střídám. Někdy Veg1, někdy jen čistou B12. Mariance dávám asi od roka B12, a když je méně sluníčka, tak i vitamín D, někdy i jiné vitamíny, střídám to. Občas si dáme i zelený ječmen a chlorellu, všem nám moc chutná.

8) Jaký je rozdíl mezi životem vegana v Anglii a ČR?
V Anglii jsem se nesetkala s tím, že by to lékař viděl jako problém. Ani v těhotenství, nebo u dětí. Téměř ve všech kavárnách nabízí rostlinné mléko, ale třeba pizzu s veganským sýrem jsem nenašla. V ČR je hodně zdravých výživ a už i v supermarketech lze dobře nakoupit. My jsme měli v Anglii zdravou výživu poměrně daleko a některé potraviny mi chyběly. Čistě veganských restaurací jsem v Anglii moc nenašla, ale na druhou stranu se dá vegansky najíst ve většině restaurací a hospod. V ČR už znám spoustu veg. rodin, v Anglii jsme v tomto nikoho blízkého neměli. Každé má své plusy a mínusy, mně se v ČR žije vegansky krásně.

9) Jaké jsou reakce okolí?
Rodina nás respektuje, tchyně je vegetariánka a mí rodiče nemají s veganstvím problém, pro dceru i uvaří. Většina našich přátel jsou vegetariáni, vegani, nebo prostě tolerantní, takže se velmi výjimečně setkám s nepochopením. Obklopuju se lidmi, kteří jsou na stejné vlně, a málokdy musím něco vysvětlovat. Nedávno mě velmi překvapilo, že se někdo zeptal, kde bereme bílkoviny.

10) Co kromě veganství považuješ za správnou cestu k zachování přírody?
Zajímat se o původ nejen jídla, ale i věcí. Trávit s dětmi čas v přírodě a mluvit s nimi o ekologii a vlivu člověka na svět.

11) Kdybys svým dětem měla něco předat, co by to bylo?
Nebýt lhostejný k lidem, zvířatům a přírodě. Nebát se mít svůj názor, i když ho nikdo nesdílí.

12) Proč si se rozhodla pro domácí porod a jak se lišil ten, který proběhl v Anglii a tady v ČR?
Poprvé jsem rodila v Anglii a do úvahy připadalo buď porodní centrum, anebo rodit doma. Četla jsem knížky, konzultovala s dulou a zajímala se o to, jak prožít těhotenství a porod. Přání, která jsem měla, se nejsnáze vyplnila doma a mé těhotenství bylo nerizikové, zvolila jsem tedy porod doma. Jsem citlivá na nové lidi a rušilo by mě, kdyby byl u porodu někdo cizí. Nechtěla jsem zbytečnou medikaci, vyvolávání a zrychlování porodu. Nedovedu si představit, že bych v průběhu porodu někam jela, to je veliké narušení. Věřím, že pokud těhotenství probíhá normálně a žena i dítě jsou zdraví, je porod doma ideální varianta. Těhotenství a porod v Anglii a ČR probíhalo velmi podobně. Chodila jsem k porodní asistentce, ke gynekologovi jen na pár ultrazvuků (chtěla jsem jich co nejméně), při porodu se mnou byl manžel a kamarádka. V Anglii mi přidělili dvě porodní asistentky, ale stihly přijet až po porodu. V ČR jsem s sebou také měla někoho zkušeného. Oba porody jsem prožila podobně, ale v případě toho druhého jsem si vše zaplatila. V Anglii jsem mohla zvolit z běžně nabízených variant. Jsem ráda, že jsem porody svých dětí mohla prožít bez zásahů ve svém bezpečném prostředí v rytmu sebe a dítěte. Bylo to krásné.

13) Jaký máš postoj k očkování? Liší se ohledně něj nařízení v Anglii a ČR?
Především se mi nelíbí, jak to funguje v ČR. Represe vedou jen k větší nevěrohodnosti. Pokud je očkování skutečně tak skvělé, nemusí být přece rodiče tlačeni pokutami a nepřijetím dětí do MŠ. Evidence vedlejších účinků by měla být důslednější, rodiče a pediatři by měli hlásit všechny nežádoucí projevy po očkování, jinak můžeme těžko dělat nějaké závěry. Pokud bych se rozhodla očkovat, tak v pozdějším věku a volila bych buď monovakcíny, nebo Pediacel, kterým se očkuje v Anglii (obsahuje pět vakcín oproti českým šesti) a chtěla bych vědět, jestli má dítě skutečně protilátky. Navíc očkování jsou testována na zvířatech a obsahují živočišné složky. Některé vakcíny jsou prý dokonce kultivovány na potracených lidských plodech. Je to dost komplikované téma. V Anglii očkování doporučují, ale když nepřijdete, neřeší to. Přesto je očkováno více než 90% dětí, což mi připadá dost.

14) Chceš něco vegmaminkám vzkázat?
Aby si věřily a neměly pochybnosti o svých rozhodnutích. Pohled na veganství, porody, péči o děti atd. se v ČR a jiných zemích liší, my to tu můžeme měnit k lepšímu.

Ukázkový jídelníček
Jíme spolu, tak máme jen jeden jídelníček.

Před snídaní si dá Mariannka někdy trochu ovoce a pomerančovou šťávu.

Snídaně:
jáhlová nebo ovesná kaše s datlovým sirupem a mákem/mandlemi/sluněčnicí, nebo zeleninová miso polévka s řasou

Svačina:
jablko/chia dezert

Oběd:
zeleninová polévka, rýže natural/kroupy/bezpluchý oves, dušená zelenina s luštěninou a řasou, syrový okurek/salát/paprika

Svačina:
kváskový chleba s luštěninovou pomazánkou/avokádem

Večeře:
těstoviny se zeleninovou omáčkou/rizoto/hustá polévkaMariannka má nejradši hnědou čočku, adzuki, tofu, květák, brokolici, kapustu, špenát, okurek, kváskové pečivo, mák, jablka.

Claireh

Starší díly Vegmaminek najdete zde.

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)