Vegtátové 3. díl: Lubomír s Mojmírem a Mariannkou

Jméno: Lubomír, 37 let
Vegan: 20 let vegetarián, veganem jsem poslední 4 roky
Děti: Samuel 8 let, Marianna 3,5 let, Mojmír 1 rok

1) Co je nejlepší na tom být tátou?
Tak určitě ta energie dětství, dětská láska, hravost.

2) A co je naopak ta největší výzva?
Občas přestát v klidu tu spoustu pláče a povyku, co děti natropí. :)

3) Jak Tě otcovství změnilo?
To nevím, nedokážu to posoudit, jestli bych byl bez dětí jiný... myslím, že ne.

4) Co si myslíš, že je pro výchovu a péči o dítě nejdůležitější? (Např. kontaktní rodičovství, přísná výchova, zásady, nevýchova atd.)

Osobně nenásleduji žádný konkrétní model. Řídím se svými pocity, intuicí. Nikdy jsem neměl potřebu o rodičovství a výchově něco studovat, číst. Myslím, že se držím vyváženého středu. Nejsem zastáncem tendencí, že dítě žádné zásady a vedení nepotřebuje a může naprosto všechno, ale ani přísné výchovy. Děti mají svůj svět, měli bychom jim dát dostatek prostoru si ho volně prožívat a neklást na ně příliš velké nároky. Na druhou stranu ale potřebují často usměrnit, aby nepodléhali pouze svému sobectví.

5) Jakou svou vlastnost bys rád viděl ve svém dítěti?
Takto jsem nikdy neuvažoval, to nechávám na přírodě. :)

6) Jaká byla Tvá cesta k veganství?

Přestal jsem jíst maso v 17 letech. Přišlo to přirozeně jako určité duševní dozrání. Ze dne na den jsem to změnil, prožil to jako velké osvobození a už se k tomu nikdy nevrátil. Dlouho jsem však nevnímal, že konzumovat mléko a výrobky z něj, obzvláště pokud se jedná o konvenční produkci, je vlastně podobné, také plné utrpení a bolesti jako zabíjení zvířat. K tomuto uvědomění mne přivedla hlavně moje žena, která mi pomohla o tom začít víc přemýšlet. No a vlastně jsme společně dospěli k tomu, že touto cestou jít nechceme. Navíc mléko mně nikdy samotné nechutnalo, ale vzdát se např. sýrů a jogurtů chvíli trvalo. Dnes už mně tyto věci vůbec nechybí.

7) Co je podle Tebe obohacující na tom být rodičem veganského dítěte?

Obohacující je určitě být rodičem. Ten dodatek už nechávám na každém, ať každý dělá, co cítí, že je pro jeho děti dobré.

8) Jak u vás probíhá nebo bude probíhat podpora dítěte k veganství?

Já do toho moc nezasahuji. V tomto byla vždy přirozeně aktivní má žena a myslím, že to dělá velmi dobře. S naší dcerou o tom mluví např. prostřednictvím dětských knížek ap. Nechávám to na ní.

9) S jakými reakcemi se ohledně toho, že jsi otcem veganského dítěte setkáváš mezi přáteli a kolegy?

Zatím jsem se s žádnými nesetkal. Občas se někdo zeptá, jestli jsou i děti vegani, ale nikdy to nikdo neměl potřebu komentovat. Já taky nemám moc potřebu to všude hlásit. Máme respekt i ze strany prarodičů, prostě nás respektují a je to hotová věc. A my jim můžeme naprosto důvěřovat, že se nebudou snažit za našimi zády dávat dětem něco, co bychom jim sami nedávali.

10) Jaké máš tři tipy pro ostatní veganské táty?
Mějte se dobře, no a ty zbylé dva, ať si každý doplní podle sebe. :)