Cestujeme: Chorvatsko

Kam letos vyrazíme na dovolenou? Klasická otázka, která se začne objevovat v našich hlavách už tak v dubnu. My jsem však neměli moc velkou představu, kam že bychom se měli vydat za odpočinkem. Přes tisíceré marné probírání možných destinací jsme nakonec 9 dní strávili v chorvatském městečku Sveti Filip i Jakov.

VÝBĚR DESTINACE

Minuloroční září patřilo naší první zahraniční dovolené na řeckém ostrově Korfu. Já jsem do letadla usedla poprvé, a i když jsem byla za největší hysterku, nějak jsem to dala. Avšak celý podzim jsem strávila s takovou menší posttraumatickou stresovou poruchou (ano, vyvinula se i přes naprosto klidný let), protože moje hlava dokáže vymyslet milion různých scénářů, a tak mě jednoduše ovládl strach. Z toho důvodu jsem věděla, že na letošní dovolenou se určitě nebudeme dopravovat letecky. Jenže ono zase tak moc blízkých destinací není, navíc abyste nestrávili v autobuse celé své mládí. Z toho logicky vyplývá, že na nás zbyly Chorvatsko a Itálie.

Ani z jednoho místa jsem nebyla nadšená. V Chorvatsku jsem byla x-krát s rodiči v dětství a Itálie mě nikdy neokouzlila. Ba právě naopak. Přeplněné špinavé pláže nejsou něco, co bychom vyhledávali. Jonáš se Chorvatsku nebránil. Hlavně že tam bude moře. Patříme mezi "lastminutáře", protože stresu před dovolenou je málo a my ten adrenalin z toho, že možná strávíme dovolenou v pražskému paneláku, milujeme. Haha.

„Bylo to o fous, ale nakonec jsme vyrazili do města Sveti Filip i Jakov.“

Sv. Filip i Jakov je takové malé městečko 3 km od přístavního města Biograd na Moru a 25 km od velmi známého města Zadar (ten mě kdysi učaroval natolik, že jsem zde v 15 letech chtěla bydlet). Za ty roky cest do Chorvatska jsem si tyto názvy pamatovala z cedulí, a tak to nebyla pro mě žádná neznámá. Bohužel jsem ale taky tušila, co nás asi čeká a že to rozhodně nebude tak skvělá dovolená jako v Řecku. No, nebudu předbíhat.

CESTOU NECESTOU

Před 9 lety jsem jela autobusem na řecký poloostrov Thassos 24 hodin, tudíž představa 13 hodin usazených na sedačce mi zas tak nevadila. Jonášovi ale dost, a tak jsem vymýšlela, jak nám (hlavně jemu) tu cestu zpříjemnit. První, co jsme nakoupili, byly cestovní nafukovací polštářky, které nás zachránily od návštěvy chorvatského fyzioterapeuta. Začátkem roku jsem začala trpět na otoky nohou, a proto se nezbytnou součástí mého šatníku v létě staly kompresní punčochy. Na takové dlouhé cesty se však hodí každé ženě. Co si budeme povídat, je to vopruz, módní policie by si na vás smlsla, ale když vám to chrání žíly, aby nenatekly, nedejbože praskly, tak to přežijete. Další věc, která se vám bude hodit, je powerbanka. Nabijete s ní mobil, MP3, noťas.

Pokud jedete přes noc jako my, určitě s sebou přibalte do batůžku nahoru k sedadlům deku, polštářky, teplejší oblečení. Ono se to nezdá, kdy vyjíždíte při 30 °C, jenže teplota po cestě různě kolísá, a navíc přijedete třeba do 20 °C, které ve 4 ráno můžou být. Vemte si také pár drobných eur na WC, pro případ, že budete zastavovat na benzínce, kde se WC platí. My jsme teda využívali spíše přírodních kulis okolo, ale občas je fajn si opláchnout obličej a nikdy nevíte, kdy budete potřebovat více než čůrat (tím bych okolí benzínky neznečišťovala).

Samostatnou kapitolou je jídlo na cestu. Já jsem to nechtěla podcenit, a tudíž jsme pořídili cestovní chladicí tašku (taky z důvodu převozu věcí na vaření). Na cestu jsme si přichystali tousty s tofu a zeleninou a na večeři špagety s omáčkou, které jsme převáželi v termoskách (za nás jsou super ty značky Esbit). Přikoupili jsme ještě banány, broskve, sušenky „disko“ z DM, raw tyčinky, nějaké slané křupky. Musím teda přiznat, že jsme toho snědli jen pár, protože jsme hodně hodin prospali.

PŘÍJEZD

Co jsme ale nečekali, byl příjezd do cílové destinace ve 4 hodiny ráno. O to by tak ani nešlo. Jenže slova delegátky nás fakt dostala: „Tak zde můžete počkat na terase tady té restaurace a kolem 7. hodiny se běžte zeptat do toho apartmánu, jestli vás pustí.“ My jsme teda neveřili svým uším. Nic jiného nám však nezbylo, a tak jsme se do 6. hodiny ranní vyspali na židlích restaurace. No, vyspali. Dejme tomu. Já jsem se pak vzbudila a vyrazila k apartmánu, kde jsem potkala paní domácí, která mi řekla, že si tam můžeme dát věci, ale že nás pustí dovnitř tak kolem 12. A to byla další podpásovka.

Nechala jsem spícího Jonáše u apartmánu spát a šla jsem se podívat na pláž. Ta byla vzdálená snad 300 metrů. A prožila jsem další šok. Pláž byla uměle vytvořená z betonu. Nikdy jsem nic takového neviděla. Na fotkách cestovky byl vyfocený jen ten malinký kousek písečné pláže, ale o tomhle ani zmínka. Jediné, co mě povzbudilo, byl ten krásný východ slunce.

UBYTOVÁNÍ

Ve 12 hodin nás tedy pustili dovnitř a my jsme se mohli konečně ubytovat. Pokoj byl skvělý, taková malá garsonka s kuchyňkou, koupelnou a balkónem. Plus tu byl například trezor, klimatizace a TV bez poplatku. Sice jsme ani jedno nevyužili, ale pro ostatní výhoda. Kuchyň je něco, co si kontroluju hned při příjezdu. Spíše tedy její vybavenost. Minulý rok jsme to v Řecku podcenili a museli nějaké věci dokupovat, např. houbičku, hadr, mycí prostředek. Zde byla vybavenost naprosto skvělá!

PLÁŽ

Vrátím se ještě na okamžik k pláži. Jak jsem psala, velká většina pláže je vybetonovaná. Do moře se dostanete díky schůdkům. Čistota vody byla neskutečná.

„Nikdy jsem tak krásně čisté moře neviděla.“

Za to velký palec nahoru. Naproti naší destinace se nacházel ostrov Pašman, takže zde nebyly žádné vlny a jen velmi málo naplavenin. Až ke konci pobytu se třeba na 15 minut objevily řasy, ale pak je zase odplavilo moře pryč. Těch chybějících vln byla škoda, v Řecku jsme se na nich vyřádili.

Co nás asi štvalo nejvíce, byla většina českých turistů. Společně se stánky s hranolkami apod. to budilo dojem pražského koupaliště. Také bylo velmi málo dobrého místa na zakempování s dekami a taktéž voda nepatřila mezi nejteplejší. Zvlášť první den, kdy byla ledová. Postupně se oteplovala, ale stejně to byla vždy otužovačka.

MĚSTO SV. FILIP I JAKOV

Je to takové malé roztomilé městečko. Má 1 700 obyvatel, kteří se živí především pěstováním vinné révy a zeleniny, a samozřejmě turismem. Při procházce se můžete toulat malými uličkami a snad na každém rohu si dát jídlo v restauraci, kterých je opravdu mraky. Dominantou města je přístav a kostelík zasvěcený svatému Filipovi a Jakovovi. Večer se zde objevuje hromada stánků a pouliční zábava.

Jsou zde autobusové zastávky, na kterých staví busy směr Biograd na Moru a Zadar.

BIOGRAD NA MORU

O Biogradu se jen lehce zmíním. Dostali jsme se tam autobusem. Cesta trvala ani ne 10 minut. Je to přístavní město, takže jsme se procházeli mezi loděmi a trajekty. První jsme hledali restauraci, protože nám dost vyhládlo. Našli jsme a domluvili si veganskou pizzu (v podstatě jen základ se zeleninou) – a byla výborná. Vedro bylo k nevydržení, a proto jsme šli hned následně na pláž. Tam byla ale opravdu hlava na hlavě, takže jsme se jen jednou vykoupali, skočili si na zmrzlinu a šli čekat na autobus zpátky. Město je to opravdu malé, ale byly zde DM a Lidl, kde se dalo něco málo nakoupit.

A KONEČNĚ O JÍDLE

Chorvatsko není na příjezd veganů moc připraveno. V restauracích se objevuje jen česká, maďarská a středomořská klasika. Obědy a večeře jsme tedy řešili vařením rychlých jídel – špagety, rizoto, brambory s „masem“ od Meatfree. Snědli jsme neskutečně moc toho jejich klasického chleba. A taky jsme objevili koblížky, které podle složení byly veganské. Mňam! Až poslední den jsme vyrazili do restaurace s tím, že něco objevíme. Grilovaná zelenina, hranolky a pizza se najdou snad všude.

Celkově tuto dovolenou hodnotíme docela fajn. Odpočinuli jsme si, cesta nebyla tak hrozná, ubytování super. Jen teda příště už Chorvatsko vynecháme a vyrazíme někam, kde na každém rohu není slyšet česká slovíčka.

Byli jste v Chorvatsku? Jak se vám zde líbilo?

Mrkněte na další fotky a hlavně video!