Náš svatební příběh

Všechno začalo 1. listopadu 2013, kdy jsem poprvé přijela do Prahy. Jonýho jsem znala z Facebooku, ale nijak jsem o něj nejevila zájem. Od září 2013 se mi začalo zdát o dlouhovlasém chlapci a já se budila celá orosená hrůzou, že dlouhovlasého teda rozhodně nechci. Celou cestu do Prahy jsem měla motýlky v břiše a příjemnou nervozitu, aniž bych tušila z čeho. Kamarádka mě tehdy vzala do hospody, kde byl i Jonáš. A stačil pohled a pozdrav a začal se náš příběh. Na druhý den jsme se procházeli po Petříně a za čtyři měsíce jsem se z Brňačky stala Pražačkou.

Na mé narozeniny 19. 6. 2015 mě Joný překvapil, když mě po úžasné domácí večeři (kterou dělal xx hodin) požádal o ruku. Jelikož jsme neplánovali velkou svatbu a tak nějak jsem neměli na co čekat, rozhodli jsme se pro datum svatby 16. 9. 2015 (aby se to i dobře pamatovalo). Již minulý rok jsme si zamilovali jedno místo v Prachovských skalách, takže už bylo jen potřeba sehnat někoho, kdo nás tam oddá. A tím byl Petr Samojský z pražské Unitarie. Následně jsme se sháněli po fotografovi, měli jsme jich pár vyhlédnutých, ale poměrně brzy jsme měli jasno. Komu jiném bychom svěřili zvěčnění našeho dne než Honzovi Martincovi, se kterým jsme si sedli hned během prvního společného setkání. Ten s sebou vzal i kamaráda fotografa Honzu Bartoně, který si chtěl vyzkoušet natáčení svatby, a tak jsme mu na to nadšeně kývli.

Oblečení jsme chtěli volné, žádné šněrovací šaty nebo nepohodlné obleky. Šaty jsem koupila v prvním obchodě, v Mangu, kde byly ve výprodeji za pouhou tisícovku. Upravila mi je 90letá seniorka u nás v práci, takže jsem měla šaty i s energií životem zkušené ženy. Doplňky jsem si nechala vyrobit od Antique Romance z Fleru a věneček od šikovné paní Magaela. Joný si pořídil pohodlné botky, vestičku a černé džíny, také za pár korun.

Do Prachovských skal jsme jeli už den předem (a to autobusem, což s těmi všemi věcmi bylo docela náročné), abychom okoukli prostor na obřad a v klidu se ubytovali v hotelu Pod Šikmou věží. Na oběd jsme se zastavili v Jičíně ve vegetariánské restauraci Vegeethouse a v nedaleké zdravé výživě nakoupili svačiny a večeři.

Svatbu jsme měli naplánovanou na 14:00, takže jsme ráno měli dostatek času se vyspat a připravit. Bohužel hotel nenabízel nic vege, proto jsme si na snídani dali jenom džus a dojedli se na pokoji tyčinkami. :) (Stejně moc velký hlad při té nervozitě nebyl.) Počasí vypadalo všelijak, a tak jsme měli trochu strach, aby nepršelo a ještě se oteplilo. Avšak po příjezdu kameramana a fotografa (kteří měli kvůli situaci na silnici u Prahy zpoždění), se obloha vyjasnila a my jsme zajásali. Svědkyně nám v Praze ve VegTeg Catering vyzvedla dort, cupcakes a wrapy. V Jičíně zase kytici, ze které jsem byla trochu zklamaná, protože v květinářství ne zcela pochopili mou představu. 

Poté jsem se již přesunuli do srdce skal. Vyzdobili jsme prostor, kde se náš obřad konal, okvětními lístky, vonnými tyčinkami a mísou s vodou, na níž se umístily plovoucí svíčky, které jsme na začátku obřadu všichni zapálili. Samotný obřad svými krásnými slovy vedl oddávající Petr Samojský úžasně. Proslov byl jen a jen o nás a bez obecných řečí, jak je na klasických svatbách zvykem. Při mém příchodu hrál na kytaru, a dokonce jsme si i společně zazpívali. Při slibu, který jsme si vryli do srdce, jsme podle keltského zvyku měli ruce omatány stužkou s nápisem Miluj mě trochu, ale dlouho. Citát mi Joný poslal na začátku vztahu, když ho objevil při čtení jedné knihy z pera T. G. Masaryka. Měli jsme ho také na oznámení, které jsem nám sama vytvořila. Na konci měl pak můj brácha, jako svědek, nádherný proslov.

Poté jsme se přesunuli kousek níže na palouček, kde jsme roztáhli deku a zahájili svatební piknik. Podávaly se wrapy se "sýrovou" pomazánkou a tempehem nebo buritto s fazolemi. Svatební dort byl naked kakaový s lesním ovocem a krémem a red velvet cupcakes taktéž s lesním ovocem. Všechno chutnalo naprosto dokonale a nikdo neměl námitek (na to, že jsme tam s J. byli jediní vegani).

Po jídle jsme měli náš první společný tanec na písničky What a wonderful world od Louise Armstronga a I don't mind od skupiny Defeater. Následovalo focení, které bylo uvolněné a s klukama velmi zábavné. :-) Při dokončení záběrů ve skalách jsem zmínila, že je tu ještě možnost rybníku, a tak i když jsme už byli všichni unavení, jsme se hecli, zajeli na hotel pro ručníky a vyrazili k vodě, kde vznikla další várka fotek a materiálu do videa.

Celý den měl takovou zvláštní a neopakovatelnou atmosféru a energii. Byli jsme velmi rádi, že jsme si svatbu udělali po svém jen se svědky. Kluci byli super volba, ostatně to můžete posoudit podle hotových fotografií a videa. V podstatě jsme o nich u obřadu vůbec nevěděli. Zjistili jsme, jak se kolem nás motají, až na videu celého obřadu, které jsme si pro svou potřebu udělali taky. :-) Chceme všem doporučit, aby nedali na tlak okolí a rodiny a zařídili si svůj svatební den podle svých přání. Jen tak se to nebude opakovat a intimní chvíle, které patří jenom vám, nic nenahradí.

Všem zúčastněným ze srdce děkujeme, že se na našem velkém dni podíleli a vytvořili tak společně něco dokonalého.

Jídlo a dorty: VegTeg Catering

Fotografie: Honza Martinec

Video: Honza Bartoň

Místo: Prachovské skály

Ubytování: Hotel Pod Šikmou věží

Oddávající: Petr Samojský

Doplňky: Antique Romance a Magaela

Claireh

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)