Jak by neměla vypadat veganská plná penze

Na několikadenní dovolenou jsme se vydali do Novohradských hor. Ubytování a plnou penzi jsme přitom měli zařízenou v Penzionu Na celnici, který jak název napovídá, leží přímo na hranicích s Rakouskem. Penzion samozřejmě sám o sobě veganský není (je to ráj pejskařů), ale na svých stránkách nabízí právě i možnost stravování pro bezlepkáře, vegetariány a vegany. A protože jsme se do této oblasti chtěli vydat a zároveň neřešit vaření, šli jsme do toho. Ale to jsme ještě netušili, co nás bude čekat.

Ubytování jako takové bylo průměrné, pokoj byl sice čistý, ale některé základní věci chyběly, jako např. kelímek na zubní kartáčky, podložka pod nohy, když vylezete ze sprchy, a i o toaleťák jsme museli poprosit, protože nebyl doplněný. Navíc při průvanu bouchaly zavřené dveře a bylo slyšet vše ze společenské místnosti v přízemí, kde spolu dlouze (a otravně) rozprávěli pejskaři, provozující agility. Což byl jen nádherný příklad karnismu, kdy by pro své psí mazlíčky udělali první poslední - a naproti tomu měli dvakrát denně k jídlu porci bezejmenného zvířete na talíři a řešili třeba prodej poníků, jízdu na koni nebo jak jsou některá zvířata ošklivá. Nemluvě o tom, že jsme zaslechli něco o tom, že někdo z nich má (nevíme proč) psa zavřeného v kleci...

Ale pojďme už zmínit jídla, která nám byla připravovaná. Na první večeři v den příjezdu jsme dostali obyčejné rizoto s mraženou zeleninou, které by vás doma vyšlo na pár korun, a i když chuťově to nebylo špatné, není to to, co byste při očekávali, kor při ceně 90 Kč za večeři. Kuchař ale zmínil, že mu suroviny mají dojít až ráno, a tak jsme doufali, že to bude lepší. Z omylu nás vyvedla hned následující snídaně, kde jsme měli nabídku úplně stejnou jako konvenčně se stravující. Takže jsme si byli schopni vybrat pouze tmavý dalamánek, u kterého jsme doufali, že bude ok, a malinkatý džem. A samozřejmě čaj. Jinak ani ovoce nebylo, pouze zelenina, což se k sladké snídani úplně nehodí (baleníčko margarínu sice neobsahovalo mléko, ale dost pravděpodobné bylo živočišné déčko a mono/diglyceridy mastných kyselin). Zatímco ostatní měli sýr, šunku, mléko, jogurt s müsli, rohlíky, vajíčka či jeden den koblihy. Následně jsme se optali, zda-li bude takto, tedy formou švédského stolu, vypadat snídaně pokaždé a bylo nám řečeno, že ano a že vlastně neví, co tak jíme. Tak jsme odvětili, že by byl fajn alespoň sojový jogurt a nějaké ovoce, což si také barmanka zapsala.

Na oběd jsme dostali suché brambory posypané pažitkou s fazolovými lusky. Chuťově ne víc jak průměr, navíc opět cenově neodpovídající, když souběžně s vámi dostali ostatní vždy na jídlo porci masa, třeba i s omáčkou. Ještě že předtím byl docela chutný zeleninový vývar. Na večeři jsme se dočkali zeleninového salátu. Rozdíl oproti normální verzi byl ten, že my nedostali plátky kuřecího, ale tři nebo čtyři malá kolečka osmaženého lilku. Docela výsměch. Hlavně i porce to byla dost malá.

Další den na snídani na nás už čekaly sojové jogurty značky Joya a k nim kukuřičné a rýžové plátky, které dostávali i bezlepkáři. Spolu s tím plátek melounu, jablko a banán. To už vypadalo mnohem lépe a byli jsme s tím vcelku spokojeni. Na oběd jsme se ale bohužel opět setkali s rizotem, kterého byla větší porce než první večer, ale sami asi uznáte, že dostat během 4 teplých jídel 2x rizoto s mraženou zeleninou, není úplně ono. Trochu to zachraňovala česnečka, ač byla dost vodová (pár brambor by neškodilo). Na večeři pak byl "zlatý hřeb" pobytu, a to opět suché brambory spolu s kupovanými karbanátky, na kterých byl plátek rajčete. Opět hrozně suché, bez chuti, přičemž jsme měli problém sníst alespoň půlku, jak to do nás nelezlo. A nemyslíme si, že bychom byli nějak moc zmlsaní, to vůbec. Se zklamanými výrazy jsme zbytky jídel vrátili.

Ve středu, což byl třetí celý den našeho pobytu, jsme na snídani měli víceméně to samé co den předešlý, jen místo banánu a melounu byly pomeranč a nektarinka. Naštěstí se vrátil starší z kuchařů, se kterým jsme se krátce bavili po příjezdu a dělal nám úvodní rizoto, a protože Klárka si byla předešlého dne promluvit s barmankou, hned se nás ráno ptal, co bychom si představovali, jestli tedy nějakou tu omáčku. Jen člověk-zákazník holt neočekává, že musí někomu radit, co by měl jako profesionál vařit. 

(Zajímavé bylo i to, že žili v představě, že vegani nejedí sóju, protože se s nějakými takovými setkali. A i když se nás na to starší kuchař první den ptal a my odpověděli, že ji jíme, tak to nějak zapadlo a druhý z kuchařů nevěděl, zda-li nám ji má v nějaké podobě udělat. Jimi koupené tofu tam zatím den nebo dva marně čekalo na připravení, přitom se nás stačilo jen zeptat...)

Na oběd tak byla rýže (opět), ale už se sojovými kostkami a zeleninou v omáčce. Hned to vypadalo a i chutnalo lépe. Sice pořád ne top, ale neurazilo to. Pórková polévka byla opět fajn, ty jim docela šly, jen byly příliš vodové. Na večeři následoval kuskus s kukuřičkou, cizrnou a dvěma druhy tofu (bylinkové + uzené). Opět - i když nás to na zadek neposadilo, tak vzhledově i chuťově to bylo jinde než v předchozích dvou dnech. Snídaně v den odjezdu už byla bez jogurtu, tak jsme si dali ovoce (hroznové víno, pomeranč) a dalamánek s džemem.

Po této bohužel zejména negativní zkušenosti víme, že pro příště je lepší se na veganské stravování dopředu blíže domluvit. Zeptat se, na co se můžeme konkrétně těšit a jakou formou je tato penze vedená. Protože veganské stravování jako takové - myšleno BEZ živočišných produktů - provozovatel penzionu splnil. Ale co se týče kvality a aby podávané jídlo odpovídalo ceně, zejména při porovnání s konvenční variantou, tak je výsledek negativní. Ač od staršího z kuchařů byla alespoň vidět snaha. Jen by si majitel měl rozmyslet, zda-li opravdu chce toto stravování ve svém penzinou nabízet, když nedokáže naplnit ani průměrná očekávání. Spíše to totiž působí, že chce využít aktuálního trendu rostlinného stravování, aniž by se vše výrazněji promyslelo a živočišné suroviny byly plnohodnotně nahrazeny.